Zpět v U.S. of A.

Kanada letos slaví 15O. narozeniny, vstup do všech národních parků je proto v rámci výročí zadarmo. Já si zapomněl nabíječku na notebook předevčírem v motelu, tak jsem měl na výběr zajet si 150 km do civilizace (Calgary) koupit novou, nebo být bez telefonu a počítače (oh yeah, byla to jedna z těch 2v1) až do pátku, kdy budu v Salt Lake City.

Ona zajížďka se nakonec ukázala býti nejlepší věcí, co se dosud stala, neb jsem jednak přecházel hranici do USA na cestě (“dálnici”), kde nikdo jiný nebyl, kontrola trvala asi 15 vteřin, ale hned 15 mil za hranicí se zhmotnil vjezd do národního parku Glaciers, který jsem měl schovaný kdesi vespodu svého to-do listu pro chvíle, az se jednou dostanu do takovýchto prdelí (pardon, odlehlých končin) světa.

Takže, jedu už 100 km po rovině, mírně smutný ze stereotypní krajiny, a bum bác, Glaciers. Vizte fotografie níže. Takže odbočuji směr národní park, platím 80 dolarů za roční lístek do všech US národních parků (P.S. prodám po návratu za 40 chechtáků) a jsem najednou v naprosto jiném světě, podobném kanadskému Jasper National Park a Glacier Highway, který pro mě byl naprosto nečekanou scenérií a tím, čemu se anglicky říká “scenic drive” a já neznám vhodný překlad.

Podle palubního počítače jsem zatím strávil v autě 25 hodin, s pruměrnou spotřebou 30 mpg (miles per gallon) a ujetou vzdáleností 1500 mil. Teď je úterý večer, pořád mi zbývají 2 týdny cesty. Tak nashle, ozvu se z Yellowstone.