Výheň v Salt Lake

Tak věřte Wikipedii, gymnaziálním znalostem o efektech velkých vodních ploch na klima a místní teplotu. Užil jsem si 36 v Kanadě, pak 12 stupňů a průtrže mračen o kus dál v Kanadě, a teď jsem v Salt Lake City, 1300 metrů nad mořem, a je tu 40. V Las Vegas, kde budu zítra, pak má být 44. Vím, mluvit o počasí je trochu nuda a stereotypní. Ale je to to první, co vás napadne, když otevřete dveře auta nebo hotelového pokoje. Vedro k zemdlení. Ale už jsem se adaptoval.
Koukám do mapy, cestu jsem plánoval před dvěma měsícema, tak vždy dva dny předem zjišťuju, kam že to vlastně jedu, a vypadá to, že když už jsem si udělal neplánovanou zajížďku přes Glacier National Park, asi si zajedu i do Yosemite NP a projedu Tioga Pass, kterou jsem loni nezvládl, neboť byla ještě v dubnu zavřená. Sice to bude znamenat asi osm hodin strávených v autě, ale kdo ví, kdy se sem zas podívám.

Včera jsem si projel jižní část státu Idaho. V Yellowstonu se mi sice líbilo, ale byl jsem zklamán, že jsem neviděl erupci Old Faithful, toho slavného velkého gejzíru. A tak si o den pozdějc jedu totálně prázdnou zelenou krajinou, všude kolem jenom krávy, sem tam silo na obilí a nějaký ten ranč, obrovský zelený prázdný plochy krajiny po dobrejch sto mil, a co nevidím, voda tryskající do výšky 40 metrů kousek od silnice (teda, podle informační tabule to bylo 40 metrů). Tak tam rychle zajíždím, parkuju auto, vytáhnu foťák, abych si ten přířodní unikát vyfotil (ve skutečnosti přírodní jen napůl, před osmdesáti lety u Soda Springs, Idaho, USA, vrtali kovbojové díru s cílem najít vodu, narazili na ňákou natlakovanou kapsu, vyplavilo jim povodňovou vlnou základy všech domů v okolí, a od tý doby to tam co šedesát minut prská do vzduchu kvanta minerální vody smrdící po síře).

Tak tak. Až moc pozdě si čtu tabulku s nápisem, že minerální voda zanechává na všem skvrny a přiblížení se je jen na vlastní nebezpečí. Z auta ty bílý fleky nejde vůbec dostat. Přední sklo jsem myl asi 20 minut u pumpy, abych vůbec viděl na cestu. Z brýlí jsem skvrny zatím nedostal. Oblečení jsem musel odnést do čistírny. Displej mobilu jsem drhnul taky dobrejch deset minut. Skvělej zážitek, ale až příště budete u gejzíru, pozor na tyto drobnosti .) Ale zážitek to byl skvělý, hlavně, protože to bylo uprostřed ničeho, byl jsem u erupce jen já a další tři podobně zmatený a fascinovaný američani, oproti turistama „overcrowded“ Yellostone to bylo naprosto úchvatné a bezprostřední.

Teď jsem v Salt Lake. Včera byl pátek, chtěl jsem jít do baru, mezi lidi, a ono v 9 večer v centru ani noha. Taky tu, jak mě upozorňoval otec, fakt nic není. A další upozornění pro případné cestovatele do těchto končin – Státní park Antelope Island pár mil od jižních břehů Velkého solného jezera. Není to zajímavé a Salt Lake (alespoň teď v létě, kdy je napůl vyschlé) naprosto neuvěřitelně příšerně smrdí. Smrdí hrozně. Nepopsatelně. Ten smrad je všude kolem mělčin. A lidi se tam koupou… Mně se chtělo zvracet celou cestu po mostě i u pobřeží.