Vedro u Okanaganu

Z ňákýho mne teď už neznámýho důvodu jsem si s sebou vezl šálu a baloňák, zřejmě v domnění, že v Seattlu bude pršet a v Kanadě bude zima. Zatím je tu 36 stupňů, vedro k zemdlení, jeden by řekl, u jezera Okanagan mají v motelu pro hosty bazén (vytápěnej, lidi si stěžují), na nebi není ani mráček již od počátku cesty v Seattlu. Pokud teda nepočítám sem tam dým z hořícího lesa. Ve čtvrtek tu v provincii BC propukly požáry, zítra se jim už asi nevyhnu cestou dál na sever, snad nezavřou dálnici. Protože je zde osídlení sporadické, limitovaná je i silniční síť, a tak jet objížďkou by znamenalo 150 kilometrů navíc.

Jo, v Kanadě měří vzdálenost v kilometrech! U objemů ale nastává zmatení, u pumpy tankujete po litrech, v baru si dáváte víno po tekutých uncích. Teplota se tu vnímá po anglicku, pokud je vysoká, mluví se o ní ve Fahrenheitech, aby se tomu dodal efekt.

Hraniční kontrola v Seattlu po příletu do USA byla naprosto nejrychlejší, kterou jsem kdy zažil. Ač je to obrovské letiště a čekali jsme možná deset minut na runwayi, než jsme se dostali ke gejtu a výstupu z letadla, příletová hala byla efektivně poloprázdná. Počítačová kontrola dokladů za tři minuty, pohovor s policajtem asi 10 vteřin, hned razítko do pasu. Půjčení auta tentokrát probíhalo tak, že jsem přišel na parkoviště, našel svoje jméno na tabuli, našel auto na příslušném místě, sednul a odjel. Žádný čekání na přepážce, focení dokladů, dohadování se o pojištění, zkrátka Hertz Gold Member má své kouzlo. Sice jsem si booknul stejnou kategorii jako vloni, dostal jsem letos auto o řád větší a vybavenější. Navigace v ceně, juchů. Nicméně auto má bílou barvu a po dnešních 400 kilometrech jízdy skrz kanadské lesy je ve předu totálně do ruda zprasené hmyzí krví (pardon, hemolymfou). Uvidíme, jak to bude vypadat za pár dalších dní a pár tisíc kilometrů víc. Byl bych ho i teď snad dal do myčky, ale je to “rental”, přece nejsem blbej. Ale pro jistotu, jdu psát na infolinku půjčovny, co se považuje za excesivně špinavé auto, za kteréžto chtějí při vrácení příplatek za mytí.

Hraniční přechod USA – Kanada byl ještě větší překvapení než imigrační kontrola po příletu do Ameriky. Čekal jsem asi dvě minuty, pohovor s úředníkem 30 vteřin. Ptal se mě, jak že se jmenuje ta řeka, co protéká Prahou. Nechtěl vědět plán cesty ani nic podobného, doufám, že podobná pohoda to bude při návratu do Států.

Jsem v motelu v prvním patře a přestože venku u schodů visí cedule “No running on the balcony” (které jsem se po příjezdu smál), po balkóně fakt běhají malí haranti a podlaha se třese. Jdu jim za trest kouřit před nádech klimatizace, to je taky dle vývěsky dole zakázáno.