Flagstaff

Tentokrát jsem přežil Las Vegas bez výletu do nemocnice, což je nutné považovat za úspěch. Úderem pátečního poledne se začal se hotel i město začalo plnit absurdním množstvím lidí a fronty v recepci vypadaly tak na hodinu čekání (vážně, padesát metrů každá přepážka). Zkrátka správná chvíle na to odjet.

Cesta přes hřebeny Sierra Nevada je úchvatná. Zasněžené kopce, cesta přes polopouště a 22 stupňů venku. Kvůli absurdnímu množství sněhu při absurdně letnímu počasí jsem se nedostal na Devils Postpile, jel jsem po silnici tak dlouho, než mě zastavil zřízenec tamního ski resortu s tím, že parkoviště dál jsou plná a musím to otočit.  Všude kolem lyžaři v tričkách s krátkým rukávem a kraťasech. Pár desítek mil od resortů a v úpatí nejvyšších hor v USA je město Bishop, slavné zejména kvůli vedlejší vesnici jménem „Laws“, která figuruje na předních příčkách žebříčků měst s ujetými jmény. Kdo nevěří, mrkněte na Wikipedii.

Negativum road tripu po USA je potřeba každý den doplnit nádrž vozidla. U mého půjčeného auta tankuju každé ráno půl nádrže, což činí cca 25 dolarů. Spotřebě auta moc nepřispívá ani neustále ježdění z kopce do kopce, denně člověk překoná 8 000 výškových metrů při ujeté vzdálenosti 250 mil. Navíc ty krásné dlouhé silnice doslova od horizontu k horizontu. Nikdo tu moc nevěnuje pozornost předpisům a policie (Highway Patrol) Vás nestaví ani při zjevném porušení rychlosti. Ergo můj oblíbený „americký“ režim cestování, zařadit se mezi tři až čtyři nejrychleji jedoucí auta na dálnici, jet 100 MPH na silnici s maximální povolenou rychlostí 65 MPH, a v případě problémů konstatovat „I drive with the flow of traffic“. Fascinující je i koukat na obrovská americká auta řítící se touto rychlostí a přemítat nad tím, kolik asi takový off-road pickup Ford F-350 spálí benzínu na sto kilometrů, jede-li po dálnici 170 km/h.

Beatty, NV, je asi největší díra, ve které jsem kdy byl. Protože je to jediné místo kde natankovat benzín v okruhu 200 km, náležitě se podbízí reklamními slogany v okruhu .. 200 km. Město sestává z jedné benzínky, jednoho kasina, jednoho motelu, čtyř RV parků (místo kde zaparkovat svůj autokar) a jedné věznice velké asi jako celý zbytek veškeré zastavěné plochy dohromady. O to víc jsem oněměl, když se celý motel  večer naplnil hosty tak, že nebylo kde parkovat. Jediná samoobsluha v okolí je oněch 200 km dál. Jediný fast food ve městě (krom restaurace v kasinu) je oříškárna. Variace stánku v metru na Hradčanské, ale v amerických rozměrech. Nicméně, pár mil od Death Valley, nač si stěžovat.

 

Údolí smrti bylo úchvatné, snad za to jarní počasí, auto ukazovalo venkovní teplotu 38 stupňů a kdykoli jsem opustil klimatizovaný prostor vozidla, byla mi zima. Všude kvetly barevné květiny a foukal silný vítr, k tomu změny elevace kolem 2000 metrů nadmořské výšky během 10 mil na silnici. Teď jsem v Flagstaffu, kousek od Grand Canyonu, venku je 8 stupňů, a kousek odsud Phoenix, hlavní město Arizony, šesté největší město USA, největší město s nejvyšší průměrnou teplotou na světě. A v pondělí zpátky do bláznivé Kalifornie.

 

Fotky nahraju snad zítra, tady ve Flagstaffu je internet tak strašný, že si na to budu musit stěžovat v zákaznickém hodnocení motelu.